O motoru je vadný! — Ford S-Max (1G), 2 l, 2006 | pozorování | JÍZDA2

Nebo pokračování příběhu o nepochopitelné kombinaci průhledných fólií na palubní desce, která sice zabránila prvnímu výjezdu mimo město, ale umožnila vytvořit osobní rekord v spotřebě paliva.

Zpráva se neobjevovala příliš pravidelně, někdy chyběla celé měsíce, někdy žila několik dní v řadě. Celkově bych ale odhadl, že to nezabralo více než 1-2 procenta provozní doby stroje. Proto bylo rozhodnutí „bodovat“ oprávněné. Zůstal pouze akademický zájem dostat se k jádru věci.
Pomohla k tomu výměna sdruženého přístroje. Ale ne hned, ale nepřímo. Rozhodl jsem se jej vyměnit, když mě omrzelo pravidelné „slepování“ displeje. Zcela nepředvídatelným způsobem by se displej najednou začal celý rozzářit a na takovém pozadí prakticky nebylo možné vidět žádné užitečné informace, a to pokračovalo po celou dobu chodu motoru. Aby displej zhasl, bylo nutné po vypnutí zapalování počkat 15 až 25 minut, jinak by při opětovném zapnutí displej dál svítil po celé ploše.
„Kouřácká“ fóra naznačovala, že se jedná o celkem běžnou závadu nízkosériových přístrojových kapes s displeji. Dá se vyléčit výměnou za přístrojovou desku „vysoké“ řady s větším displejem. Nebo na Converse.
Cena “Converse” byla nelidská, takže jsem na Avitu našel běžné “vysoké” sériové měřidlo se šipkami za 3 tisíce rublů. Prodejce měl zřejmě celou várku a já si jednu z nich koupil.
Abych si do něj zapsal ujeté kilometry a „spřátelil“ se s autem, oslovil jsem mezi komunitou ffclub široce známou firmu (ne reklama), kde za mě udělali vše. Když se kluci hrabali s notebookem, stěžoval jsem si na závadu se žlutým transparentem a mladík za pultem naznačil, že příčinou může být snímač brzdového pedálu. Navíc, jak řekl, nejde jen o závadu Fordů.
Vyslechl jsem si tento návrh, vzal na vědomí a šel domů. Rozhodl jsem se sledovat palubní desku – co když to byla závada na mé staré palubní desce?
Asi šest měsíců bylo vše čisté, ale jednoho krásného dne se vše opakovalo na novém. A pak jsem se začal aktivně prohrabávat internetem. A vlastně jsem našel potvrzení této domněnky a jeden příklad byl o Volkswagenu, další o jednom z Italů – téměř Alfa Romeo.
Základem problému byl nesprávný signál snímače. U vozů s ECU jsou na brzdovém pedálu dva brzdové senzory, jeden posílá příkaz přímo do brzdových světel, druhý informuje „mozky“ o stavu sešlápnutí pedálu.

A narušení signálu z tohoto snímače (nebo nesoulad signálů z obou) může za určitých, poměrně vzácných podmínek, donutit ECU k vydání signálu, jehož výsledkem je nezdokumentovaná kombinace zpráv na přístrojové desce. Tak nezdokumentovaný, že o tom “úředníci” z Majoru nevědí. A obecně o tom málokdo ví, jak ukázala praxe.
Koupil jsem senzor od Exist, který je zodpovědný za signál do „mozků“ – kódy 1 677 533, 4 832 219 nebo jejich analogy, v závislosti na roku výroby. Už mě to nebaví vystavovat! A to je mírně řečeno! Zdálo by se, že zmáčknout okvětní lístky toho starého, vytáhnout ho a na jeho místo nalepit nový je nesmysl. Stojí ale tak nešikovně, že je téměř nemožné prostrčit ruku a byť jen lehce sevřít prsty správným směrem.
Ale i tak to zvládl.
A na tuhle závadu jsem navždy zapomněl!
Jo! Kdepak. Jen asi pět let. Protože na hrbolaté silnici ze Sevastopolu do Jevpatorije letos v létě se palubní deska rozhodla, že se nám znovu připomene stejnou kombinací. A bylo to tak nečekané, že jsem svého starého přítele zprvu ani nepoznal a nějak jsem se napjal.
Pak jsem si uvědomil, že brzdový senzor jako by vnímal blížící se stáří (:-)). Ale zatím jen jednou, v krásný srpnový den (:-). Od té doby se to už neopakovalo (pach, třikrát). Ten bastard zatím mlčel!
Ale teď alespoň znám viníka!
A teď už to všichni víte taky (:-). Nekupujte proto použité – praxe ukazuje, že mohou „umřít“ s nepříjemnými – alespoň z hlediska vnímání – následky.
Hodně štěstí všem!