VÝPOČET TEPLOTY VENKOVNÍHO A VNITŘNÍHO VZDUCHU PŘI STANOVENÍ TEPLA ZTRÁTY MÍSTNOSTMI

Teplotní graf topné sítě zobrazuje parametry chladicí kapaliny topné kapaliny vypočítané určitým způsobem pro aktuální teploty venkovního vzduchu. Parametry chladicí kapaliny ukazují teplotu síťové vody v přívodním a vratném potrubí a teplota venkovního vzduchu je vypočítána jako její průměrná denní hodnota.

Praktický význam teplotního grafu hlavní nebo lokální tepelné sítě je v tom, že zohledňuje nejen průměrnou denní teplotu venkovního vzduchu, ale také tepelné ztráty budov, typ instalovaných topných zařízení a směr proudění chladiva v tato zařízení.

Proč jsou teplotní grafy potřeba?

Teplotní harmonogramy lokálních nebo hlavních tepelných sítí jsou kalkulovány pro konkrétní lokalitu s centralizovanou topnou soustavou a umožňují optimalizovat její provoz i dodržet potřebné klimatické podmínky vytápěných prostor v souladu se standardními technologickými podmínkami.

Teplotní grafy také slouží jako základ pro nastavení řídicí automatizace topných systémů, protože proces regulace podle klimatických parametrů uvnitř budov nezohledňuje vlastnosti každé místnosti.

Typy teplotních grafů

Normální harmonogram sítí ústředního vytápění se obvykle nazývá regulační křivka otopné soustavy, která nezohledňuje potřeby spotřebitelů na teplou vodu. Pro topné sítě zajišťující teplou vodu je vypracován zvýšený harmonogram, který zohledňuje celkové zatížení topné sítě pro vytápění a dodávku teplé vody.

Pro optimalizaci vytápění objektů a objektů je vypracován upravený harmonogram tepelných sítí, který kromě otopných a teplovodních kapacit zohledňuje celkové tepelné ztráty na potrubí tepláren při průchodu el. chladicí kapaliny od jejího zdroje ke spotřebiteli.

Prvotní výpočetní data pro topné sítě

Při sestavování teplotních křivek topných sítí se v závislosti na parametrech venkovního vzduchu určují tři hlavní hodnoty chladicí kapaliny:

• T1 — teplota chladicí kapaliny sítě v přívodním potrubí;
• T2 — teplota síťové vody ve vratném potrubí;
• T3 — teplota chladicí kapaliny topného systému na vstupu do zadní části.

Pro výpočet harmonogramů se berou v úvahu následující charakteristiky budov nebo konstrukcí a systémů pro jejich vytápění:

• minimální a maximální venkovní teplota pro danou oblast ve stupních Celsia
• teplota vzduchu ve vytápěných místnostech normalizovaná regulačními dokumenty ve stupních Celsia;
• tepelná vodivost vnějších stěn nebo vypočtená (skutečná) tepelná ztráta budovy v Gcal/hod;
• součinitel prostupu tepla instalovaných topných zařízení.

Tepelné ztráty budovy a účinnost instalovaných topných zařízení se vypočítávají pomocí speciálních programů nebo vzorců, které jsou uvedeny v odborné literatuře.

Čím menší je rozdíl teplot mezi přímou a vratnou vodou, tím větší je stupeň izolace budov a tím lepší tepelný výkon topných zařízení.

Metoda výpočtu teplotních křivek je dobře ukázána v referenční knize vydané V. I. Manyukem – „Nastavení a provoz sítí ohřevu vody“.

Výpočet parametrů chladicí kapaliny

Po stanovení tepelných ztrát objektu a parametrů instalovaných topných zařízení se sestrojí grafové křivky, na jejichž jedné ose jsou zobrazeny parametry venkovního vzduchu a na druhé – parametry chladicí kapaliny T1, T2 a T3. Výsledky výpočtu lze také shrnout do tabulky, která zobrazuje všechny parametry s určitým přírůstkem počátečních hodnot.

Topné sítě zpravidla používají standardní rozsah teplotních plánů: 150/70, 130/70, 115/70 – pro velké topné sítě hlavního typu a pro bytové domy – 105/70, 90/70.

Závěr

Kompetentní, kvalifikovaný a kompletní výpočet harmonogramů pro lokální a hlavní topné sítě vám umožní udržovat požadované teplotní podmínky ve vytápěných místnostech, provádět expresní audit topných sítí, stejně jako analyzovat skutečné tepelné ztráty budov a účinnost instalovaného vytápění systémy.

Datum zveřejnění: 28.01.2021. Aktuální 15.04.2024

Přečtěte si také:

Při stanovení tepelných ztrát (tepelných ztrát) v prostorách budovy se jako výpočtová venkovní teplota bere průměrná teplota vzduchu nejchladnějšího pětidenního období v dané oblasti. Tato návrhová teplota je výrazně vyšší než absolutní minimální teplota v dané oblasti. Pro Moskvu se tedy bere -26°C, zatímco absolutní minimum dosahuje -41°C (pro Leningrad – 24°C versus -36°C).

Tepelně technické výpočty vnějšího oplocení na základě minimální teploty, která se dodržuje pouze několik hodin a jednou za několik let, jsou z ekonomických důvodů nepraktické. Stavební ploty mají navíc vysokou tepelnou setrvačnost (tedy schopnost zadržovat teplo), díky které krátkodobý pokles venkovní teploty nezpůsobí znatelný pokles vnitřní teploty vzduchu v místnosti.

Odhadovaná zimní teplota venkovního vzduchu se určuje poněkud odlišně v závislosti na stupni masivnosti obálky budovy, která ovlivňuje jejich zamrzání (viz SNiP II-A.7-62 „Vytápění budov“). Při výpočtu „masivních“ plotů se tedy jako vypočítaná vnější teplota bere průměrná teplota nejchladnějšího pětidenního období pro „lehké“ ploty, tj. průměr za nejchladnější den; „středně masivní“ ploty, průměr z výše uvedených dvou teplot.

Stupeň masivnosti vnějších obvodových konstrukcí je charakterizován hodnotou jejich tepelné setrvačnosti D, vypočtenou podle vzorce

Pro podlahy nad chladnými sklepy a prolézacími prostory se předpokládá, že vypočtená zimní teplota venkovního vzduchu se rovná průměrné teplotě nejchladnějšího pětidenního období bez ohledu na stupeň masivnosti podlahy.

K určení odhadovaných teplot venkovního vzduchu můžete použít přílohu 3.

Vnitřní návrhová teplota je určena účelem místnosti a měla by podporovat normální lidskou pohodu. Při jeho výběru se berou v úvahu podmínky pobytu a činnosti člověka v místnosti, množství vyzařování tepla a vlhkosti a také možnost kondenzace vlhkosti ze vzduchu na vnitřních plochách plotů.

V obytných budovách se předpokládá vnitřní teplota vzduchu 18°C, v dětských pokojích (jesle, školky apod.) a nemocničních prostorách – od 18 do 25°C, v kancelářských prostorách (ústavy, posluchárny apod.) od 16 až 18°C ​​(v závislosti na koncentraci osob v nich), ve výrobních prostorách – v souladu s hygienickými požadavky as přihlédnutím k pracovním podmínkám a technologickému postupu. Tedy pro lehkou práci je teplota 16°C a pro těžkou 12°C. V mimopracovní době je povolena vnitřní teplota ve výrobních prostorách 5°C. V některých průmyslových podnicích (předení a tkaní, tisk) je nutné udržovat takovou vnitřní teplotu vzduchu, která je dána požadavky technologického postupu. V těchto případech je pro vytvoření normálních pracovních podmínek nutné zajistit větrání.

Za vypočtenou vnitřní teplotu prostor se považuje teplota vzduchu ve výšce 1,5 m od podlahy a ve vzdálenosti ne blíže než 1 m od vnější stěny. Na ostatních místech v místnosti se teplota vzduchu mírně liší od vypočtené.

V průmyslových prostorách musí být výpočtová teplota vnitřního vzduchu zajištěna v tzv. pracovním prostoru, tj. prostoru ve výšce 2 m od podlahy, ve kterém jsou umístěna stálá pracoviště (stálé pracoviště je místo, kde pracovník tráví většinu své pracovní doby). čas).

Je třeba poznamenat, že v průmyslových prostorách se vnitřní teplota vzduchu pod stropem může výrazně lišit od teploty ve dvoumetrovém pracovním prostoru. V těchto případech lze přibližnou teplotu pod stropem ve °C určit podle vzorce

Teplotní spád At může dosahovat několika stupňů, zejména v případech nerovnoměrnosti přiváděného tepla (z topných zařízení, technologických zařízení apod.) a tepelných ztrát.

Při stanovení tepelných ztrát světlíky a zastřešením průmyslových prostor se jako výpočtová vnitřní teplota bere teplota vzduchu pod stropem, tj. tpac4=tuep, a stěnami a prosklenými plochami vzdálenými více než 2 m od podlahy – teplota zprůměrovaná mezi vzduchem teploty pod stropem a v pracovní oblasti místnosti.

V nevytápěných skladových a průmyslových objektech je nutné zajistit místnosti pro topenáře s teplotou vzduchu minimálně 18°C.

Hodnoty vnitřní teploty vzduchu pro obytné a veřejné budovy lze převzít podle údajů v příloze 4.

Při stanovení tepelných ztrát ploty teplotním rozdílem tB—4 se zavádí koeficient n (viz tab. II.4).

Výpočtový rozdíl teplot tB—4 pro podlahy nad nevytápěnými sklepy, ve kterých je část vnějších stěn umístěna nad terénem, ​​se stanoví s přihlédnutím k teplotě vzduchu v suterénu. Tato teplota se vypočítává jako bilance tepla vstupujícího do suterénu a ztrátového skrz ohrazení. Stejně tak se počítá teplota vzduchu v nevytápěných místnostech sousedících s vytápěnými místnostmi.

Výměnu tepla stěnami oddělujícími sousední vytápěné místnosti je třeba zohlednit pouze v případě, že rozdíl výpočtových teplot vzduchu v nich je alespoň 5°.