Půl litru „od Tiffanyho“: Povolžské řemeslnice roztaví lahve a nařežou sklo na nudle | Společnost | Volzhsky News – Volzhskaya Pravda

Skleněná lahev je nejen báječná nádoba na uchování tekutin, ale také výborný materiál pro kreativitu. Někteří lidé z toho vyrábějí vázy a zdobí je improvizovanými prostředky, zatímco jiní vkládají modely lodí dovnitř. A ve Volžském ho dvě řemeslnice – Daria Šinkarenko a Larisa Batraková – podrobují, ten úzkokrký, tepelnému zpracování, po kterém získají velmi neobvyklé servírovací talíře a interiérové ​​předměty. Kvůli tak vzrušujícímu podnikání se Daria rozloučila se svou prací a její matka v důchodu Larisa Aleksandrovna se stala spolehlivým společníkem. Novinář z Volzhskaja Pravda se dozvěděl o spletitosti řemesla, které není pro naše město úplně neobvyklé.

Touha po láhvi

Dnes by Daria ani Larisa Alexandrovna jen tak neprošly kolem láhve, kterou někdo opustil, protože už nebyla potřeba. Určitě vyhodnotí potenciální materiál pro kreativitu a pokud bude zájem, vezmou si ho. Letos na jaře, když se Dasha účastnila ekologické kampaně na vyčištění břehů Volhy, požádala aktivisty, aby skládali skleněné lahve zvlášť, a po skončení akce zamířila domů se dvěma naloženými taškami.

„Nepřišli jsme s myšlenkou tavení lahví, na internetu je nyní spousta informací o tomto typu kreativity,“ říká Daria Shinkarenková. – Naše původní slovo je dát mu během procesu zpracování neobvyklý tvar. Například jsme přišli s nápadem vyrobit efektní popelníky z lahví. Tento nápad se zalíbil majitelům jednoho ze soukromých pivovarů a několik jsme jich vyrobili na zakázku. Obecně chceme rozvíjet směr recyklace druhotných surovin.

Po roztavení lahve produkují neobvyklé panely, které jsou doplněny kresbami pomocí speciálních barev nebo decoupage. Skleněné nádoby můžete také proměnit ve stylové hodinky. Taková transformace zabere spoustu času a elektřiny. Řemesla se pečou v troubě při 800 stupních asi devět hodin. Je důležité dodržovat přesný teplotní režim a harmonogram, jinak může výrobek prasknout nebo se nesprávně roztavit. A než sklo dáte do trouby, je potřeba ho očistit od případných nálepek a odmastit, aby nezůstaly ani otisky prstů. V opačném případě budou i nadále zdobit produkt.

Pozdrav od Sarmatů

Myšlenka spojit svůj koníček se sklem přišla Darii již ve studentských letech, kdy se na počátku 20. století, kdy studovala na ústavu, aby se stala odbornicí pro regionální studia, vydala na vykopávky v Carjově, kde kdysi žili Sarmati. Tam se mladým lidem podařilo vydolovat z hlubin země mimo jiné starověké nádoby a ženské šperky. Poté se dívce podařilo pracovat jako kartograf, obchodní manažer a také jako zaměstnanec v Centru pro cizí jazyky. A zároveň stihla absolvovat speciální kurzy, kde se seznámila s různými technikami zpracování skla. Nedávno pracovala v reklamačním oddělení jedné z místních firem, odkud se vlastně v květnu letošního roku vydala na kreativní plavbu.

„Abyste mohli organizovat své vlastní podnikání, potřebujete finance a morální připravenost,“ pokračuje Daria. – Samozřejmě, že po ukončení kurzů, a to bylo v roce 2011, jsem některé věci dělal doma pomocí techniky Tiffany. Ukázal jsem to svým přátelům a známým – líbilo se jim to, ale k radikální změně povolání něco chybělo. Impulsem byl úspěch mé starší sestry, která si otevřela vlastní ateliér, a poradila nám s mámou, abychom začali.

Myšlenka, že nákup drahého vybavení není zárukou úspěšného podnikání, zbrzdila rázné rozhodnutí, ale Larisa Alexandrovna měla své slovo a slíbila pomoc. Nakonec byla garáž obětována. Peníze z jejího prodeje byly použity na nákup dosti velké muflové pece, dalšího vybavení, nářadí, forem a souvisejícího materiálu.

Misku cukroví z okna

Stačí dát kreativním lidem speciální kamna a budou v nich připraveni roztavit jakoukoli sklenici, která jim přijde pod ruku. Myslíte si, že se naše řemeslnice omezily na lahve a umělecké sklo? Žádný. Dnes tam pečou dvou a třílitrové zavařovací sklenice, dózy na dětskou výživu a také různě velké střepy, které jim dodávají zaoblený tvar.

V slangu řemeslníků se jim říká „kabašony“ a používají se k „kreslení“ vzorů na polotovary, které se s nimi vkládají do pece. Dvoulitrová sklenice se proměnila v „mimozemskou tvář“

od své miniverze – dekorace interiéru. Mimochodem, první věc, kterou experimentátoři začali tavit ve své peci, byl střep okenního skla, ze kterého vyrobili malou misku na cukroví.

Řemeslnice pracují i ​​s uměleckým sklem. Vyrábějí z něj ušlechtilé vázy, mísy na ovoce a talíře, zdobené vzorem skla jiné barvy. Někomu se sklo nejprve nařeže na různě široké „nudle“ a vyskládá tak, aby se vlivem vysokých teplot začaly úlomky tavit a spojovat. Výrobek nakonec získá mřížkovitý vzhled s dutinami v určitých vzdálenostech, což mu dodává určitou „vzdušnost“. Výroba takové věci trvá tři až čtyři pracovní dny.

„Nákupem kamen jsme získali motivaci,“ dodává Larisa Batraková. – Začaly vznikat nápady. Jako vystudovaný architekt se hned pustím do kreslení. Dáša se přidává a velmi dobře se nám spolupracuje. Prakticky neexistuje dělba práce, tedy až na to, že moje dcera se více zabývá technickými aspekty.

Nyní řemeslníci přemýšlejí, jak splnit svou další zakázku – nástěnné hodiny, kde čísla nahradí lahve roztodivných tvarů. Mezi mé plány patří účast na podzimní výstavě města, začít vyrábět skleněné šperky a pokračovat v experimentech s lahvemi.

Pomoc VP

Fusing. Technika slinování barevného skla v peci. U takových vitráží nejsou žádné kovové spoje mezi skly, která se slinují v peci při teplotě 800°C a stávají se homogenní, taví se do sebe.

Tiffany. Při této technice se každý kus skla vyřeže a orámuje měděnou páskou, následně se skica rozloží na pauzovací papír, kde se kusy skla spojí navzájem pájením cínovou pájkou z každé strany a následně se celá vitráž pokryje patinou.

Přečtěte si „Volzhskaya Pravda“, kdekoli je to pro vás vhodné: Zprávy, Odnoklassniki, VKontakte, Telegram, Zen. Máte zpravodajské téma? Informace zasílejte na adresu [email protected]